Žížala (o poměřování)

Byl nebyl jeden dvorek a na něm žížala. Nebyla to jen tak ledajaká žížala. Tahle byla široko daleko nejdelší.

Věděla to jistě. Všimla si toho vždy, když míjela jinou žížalu. 

Ostatním žížalám to bylo bohužel docela jedno. Jen pár jich zbystřilo, když se šinula kolem. "Koukejte, zase se tu naparuje". Anebo "téda, takhle bych to taky chtěla". Čehý či hot. Tak či onak byly na ni krátké.

Žížala by se s někým i ráda dala do řeči. Přátelsky mrkala a smršťovala hřbet. Ale ty ostatní žížaly byly hned se vším hotové. Zajímala je jen délka. Její a jejich. Než stačila najít jiné téma k hovoru, byly ty tam. 

Jednou žížala zaspala. A tak se stalo, že včas neuhnula před motyčkou. Ejhle, náhle byla o třetinu kratší. Inu, bolelo to, ale všechno zlé může být i k něčemu dobré: hurá, konečně je stejná jako ostatní! Teď zapadne.

Ostatním žížalám to bylo bohužel docela jedno. Jen pár jich zbystřilo, když se šinula kolem. "Koukejte, ta má po parádě!". Anebo "téda, to je chudinka". Čehý či hot. Tak či onak, ani tohle nestačilo. Stále je zajímala jen délka. Ta její nová a ta jejich. Než stačila najít jiné téma k hovoru, byly ty tam. 

Žížala byla zklamaná. Jeden se zkrátka nezavděčí. Příliš dlouhá vadí. Useknutá nezajímá. Byla tak zabraná do úvah, že si nevšimla, jak se blíží žluté kuře

Zkoumavě si ji prohlíželo. Ta je nějaká divná. Asi vadná, usoudilo. Mám, či nemám? Nejsem si jisté, nechám to plavat. Rozhlédlo se kolem a šlo o dům dál.

mt

Paralely  čím koho osloví, pro něj to pravé. A navíc:

O poměřování:

  • Každý jsme nějaký
    Každý jsme nějaký, ne tak ledajaký
  • Jednomu se nezavděčíš
    Jednomu se nezavděčíš a zavděčit se mnohým mnohdy znamená tancovat podle toho, jaká hudba hraje
  • Neber si to
    Co si vezmeme za své, to pak s sebou všude taháme

Jak nad něčím mávnout rukou:

  • 1
    Jeden nikdy neví
    Co je dobré a co zlé? Co se hodí a co ne? Co je málo a co moc? To jeden nikdy neví. To se vždy teprve uvidí.
  • 2
    Odpoutat se
    To téma, co za sebou suneme, vláčíme, taháme, jako ta žížala své dlouhé tělo, zkusme prostě pustit. Odložit. Nechat být. Můžeme se pak svobodně rozhlédnout a jít zas o dům dál.


Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál  >>>