Podběl (o naději)
Vždy ho obcházel, hezky zeširoka. Ten les tu je, co jeho paměť sahá. Raději jen po kraji, aby se tu nezamotal.
Ani neví, co ho to dnes napadlo. Uhýbal jahelníku větví a oslnilo ho slunce. Vešel zlatou branou dál.
Les se před ním otevřel. Ale ... čím hlouběji se do něj nořil, tím byl temnější. Když se srnec otočil, bylo pozdě. Nebylo cesty tam ani zpět. Sedla na něj tíha. Srdce mu tlouklo beznadějí.
Klopýtal dál, až se skoulel ze srázu. Zůstal ležet a poslouchal vlastní dech. Stejně už není, kam spěchat. Je ztracený. Neměl sem vůbec lézt. Brkl o bludný kořen a teď už se z toho nevymotá. Odevzdal se lesu.
Cosi srnce polechtalo. Bělostné lístky podbělu. Šimraly a žadonily, ať se odkulí o kus dál. Až tady, až po tom všem, vyrůstalo zlato. Podběl.
\"Za sedmero hor a sedmero řek ...,\" oddechl si. Z hradby lesa vystoupily jednotlivé stromy a mezi nimi pěšinka. Hleděl na podběl. Nespěchal. Ze svého lesa trefí, ven i tam.
mt
O černém lese:
- V pravý časjsme připraveni
- Čím hlouběji, tím větší tmaPři úklidu nejprve vzroste nepořádek. Před uzdravením se přitíží.
- Bez tmy nespatříme světloVždy je východisko, jen uvidět ty světelné pěšinky
Podběl lékařský, jediný svého druhu:
- Největší pokladynacházíme až po (určitém podnětu), až pod (určitou vrstvou). Copak bychom je jinak takto, jako poklad, uviděli, vnímalii?
Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál >>>
Chcete novou pohádku či paralelu?
Prosím, zde do políčka ZADEJTE SVŮJ EMAIL.
Tak Vám budu moci posílat upozornění na novinky, tedy nové články blogu, pohádky, a případné další podněty pro sebepoznání ↓↓↓
Ráda čtu Martininy paralely i Zlaté pohádky. Vždy mě spolehlivě rozpřemýšlí nad tím, co právě potřebuji. Martina je prostě kouzelnice.