Motýl (chvíle vzletu)
Motýl si poletoval.
Co by řešil?
Je krásně, kolem spousta kytek a zábavy.
Občas na sobě cítil oči. Zvědavého kuřete i vykulené ovce. A tak vůbec.
To se vždy načepýřil. Udělal pár ladných piruet, mocně máchl křídly. To koukáte, bloudi, jaký jsem pašák!
Občas ty bloudy i litoval. Měli stále nějakou sháňku. A ti druzí, co měli klid, zase museli poslouchat. Hospodáře nebo režim, ráno sem, večer tam.
On byl sám svým pánem. O živobytí se nestaral a nikdo se nestaral o něj.
Ale jednoho dne se i on, vznosný motýl, vzbudil do noční můry: louka se bělela jinovatkou. Nebylo kam složit křídla.
Ti, co za dobrých časů mysleli na ty zlé, se teď v doupěti tulili k zásobám. Ti druzí se schovali do stájí.
Motýl si ale nic nevyčítal. Však jeho život je krátký, tak na dvě mrholení. Jen na chvilku zavře oči. A až je zas otevře, rozkvetou blatouchy. Určitě.
Jak si užít vzletu:
- Podstatná je tato chvíleTato chvíle se už nevrátí. A od ní a jen od ní vede cesta dál. Je stavebním kamenem, schodem kamsi.
- Zasloužená chvíleMyslet při vzletu na možný pád, znamená už padat.
- Děje se, co se dít máVše má svůj řád. Právě se děje, co se dít má, i když to ze svého úhlu teď nemusíme vidět ani ocenit. Důvěra k této chvíli nám umožní ji přijmout a jít zas dál.
Jak myslet na zadní vrátka:
- Scénář toho nejhoršíhoČasto s sebou nosíme spoustu obav. Tíží, nelze vzlétnout. Jak jim odlehčit? Představit si, co nejhoršího možného se může stát. A tu variantu přijmout. Přijetí otevře dveře - a my zjistíme, že si poradíme i s tím. A když i s tím, tak se vším.
Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál >>>
Chcete novou pohádku či paralelu?
Prosím, zde do políčka ZADEJTE SVŮJ EMAIL.
Tak Vám budu moci posílat upozornění na novinky, tedy nové články blogu, pohádky, a případné další podněty pro sebepoznání ↓↓↓
Ráda čtu Martininy paralely i Zlaté pohádky. Vždy mě spolehlivě rozpřemýšlí nad tím, co právě potřebuji. Martina je prostě kouzelnice.