Byl nebyl jeden dvorek a na něm štěně. Malé a roztomilé. Tak mu to alespoň všichni tvrdili. \"Jen počkej, až vyrosteš!\" \"Na to jsi ještě malé!\"

Jak štěně rostlo, měnily se i hlasy kolem: \"Snaž se trochu!\" \"Ty jsi ale trdlo!\" \"Snad jednou přijdeš k rozumu.\"

Štěně zkrátka na mnoho nestačilo a spoustu toho nevědělo. Alespoň, že jsem roztomilé, řeklo si. A čekalo, až z toho ostatního vyroste.

Jednou takhle (zakázaně) rylo nosem v hlíně, když v tom se cosi vyvalilo ven. \"Kdopak jsi?\" písklo štěně. \"Já jsem had!\" prohlásila rozhodně žížala. \"A nekousneš mě?\" škemralo štěně. Bylo přeci jen malé a hloupé - a to pozná každý had, že jeho snadno dostane. \"Hm, zatím ne, ale jen když mi ...\"

Kos svrchu zaujatě pozoroval velkého bernardýna, jak tancuje kolem žížaly. Poroučela, naparovala se. Je to ještě štěně, hm, ale dvacet kilo už má. Proč jí nedá Zdrávas? Už se na to nemohl dívat. Prostě šel a žížalu slupl.

\"Co jsi to provedl?\" utrhlo se na něj štěně. \"Koho teď budu poslouchat?\" Konečně měl někoho, kdo mu řekl, co a jak má dělat. A v nestřežené vteřině o svého vůdce přišel. Co si teď počne?

Kos vyvalil na bernardýna oči. To se mu snad jen zdá. Vždyť ho zachránil před bludem! \"Víš co, vyhrab si jinou žížalu!\" Příště se do toho nebude plést. Holt hloupý pes.

mt

Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál  >>>