Labuť (čas rozhodnutí)
Mrzlo, až praštělo. Život na břehu i pod vodou utichl. Měla hlad. Že se, hloupá, zase spolehla na rohlíky!
Bývala měla odletět. Když jí se nechtělo někam se vláčet. A kam vůbec? Vždyť to tam nezná. Raději to riskne na řece. Však není jediná, kdo zůstal. Že má jíst trávu a necpat se moučníkem? Jasně, určitě, příští rok.
Léto rychle přešlo a zas je tu podzim. Měla by odletět. Slíbila si to. Ale je už pozdě, tohle je pro mladší. Ona má svá léta. Nějak to tady už doklape. Ustála tuhle zimu, dá i tu další.
Nad hlavou jí zatřepala křídla. Uviděla bílé břicho a odhodlaně natažený krk. \"Už pelichá,\" pomyslela si. A letí!
Srdce cítila až v krku. \"Tak co, holka?\" její obraz na hladině mlčel. Pohlédla mu pevně do očí. Je čas.
mt
Vždy je ten pravý čas:
- Má dáti - dalTaké za status-quo se platí. Čím?
- RozhodnutíNení dobré a není špatné. To se vždy až teprve uvidí. Hlavně, že je.
- ČinKdyž se rozhodneme, ale neučiníme tak, příště jsme o to slabší.
Komu se zpovídáme:
- Litujeme nejvíce toho, ...Čeho?
"Až mě mrazí. Nádherné. Ale já ty paralely neumím dát do slov."
Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál >>>
Chcete novou pohádku či paralelu?
Prosím, zde do políčka ZADEJTE SVŮJ EMAIL.
Tak Vám budu moci posílat upozornění na novinky, tedy nové články blogu, pohádky, a případné další podněty pro sebepoznání ↓↓↓

Ráda čtu Martininy paralely i Zlaté pohádky. Vždy mě spolehlivě rozpřemýšlí nad tím, co právě potřebuji. Martina je prostě kouzelnice.