Kdo jsem?

Hybatel 

Pomáhám uchopit podstatu, esenci i těch zdánlivě složitých, nehnutelných věcí a najít způsob, jak je změnit.

Mým darem je osvětlit Vám situaci, ukázat cestu a být Vám oporou až do cíle. 

Uvidět a dojít dál.

A ku podivu
moře voní senem,
pane Amundsene,
kdy se vrátíte?
(Jan Skácel)

Jak jsem se vzepřela osudu z posudku

Vždy jsem byla naivní. Věřila jsem ve spravedlnost. V tvrdou práci. A v dobré konce. Zkrátka věřila jsem pohádkám.

Do všeho jsem šla po hlavě, důvěřovala kde čemu, rozdávala se, brala si věci na sebe.

A tak jsem často tvrdě narazila. 

Nechápala jsem proč či za co? Teď už vím, že s mou hlavou v oblacích mne posadit pevně na zem mohly jen životní pády.

Ano, má zvídavost a touha po poznání mne dovedly hodně daleko. Ale nejvíce jsem získala zdoláváním překážek.

Začalo to už na základce

S životem mi zatočil už posudek od soudružky učitelky. Mátlo mne, proč o mně tvrdí, že mám stěží na učňák. Donutila mne opakovaně vyšplhat na tyč a až s nohama do krve mi změřila čas. Mezi samými výbornými tak hurá čněla dvojka z tělocviku a musím dělat přijímačky na střední. Proč mi to dělá, co jsem jí jen udělala? 

Netušila jsem, že mám stigma. Dcera osmašedesátníka. Naši o tom doma nemluvili. 

Šla jsem tedy do sebe. Snažila se. Výsledek? Chtěli víc. Nebylo to pro ně nikdy dost! Zjistili, že na mě mají páku. Že se jim snažím vyhovět.

Zkoušeli mě, co unesu. Byla jsem zmatená, vyčerpaná, osamělá. Mým útočištěm a pevností se stala knihovna. 

Přestala jsem opakovat, co chtějí slyšet. Začala jsem říkat, co vím a za čím si stojím.

A tehdy jsem poznala, že vědomost je jak skála. Nedostala se na mě ani ruštinářka ani ta souška na fyziku s vyčesaným drdolem. Vyvolávala mě snad každou hodinu. Tak jsem prostě vstávala dřív, do mysli fotila vzorečky a dumala, jak ty síly v nich sepsané vlastně působí

Pokračovalo to i na střední

Spolužáci mi přezdívali Ottův slovník naučný. Tenkrát nebyly online vyhledávače a nápovědu spolehlivě jistila milovnice básní Jana Skácela. Jak to všechno můžeš vědět?

Baví mě poznávat, jak věci fungují. A co jimi hýbe. Co je ten princip.

Na střední školu jsem se dostala jako druhá v pořadí s nejlepšími výsledky testů. Museli mě vzít. Ale ředitel pak zametl můj sen o vysoké škole dalším režimním posudkem.

Prý to mám v krvi a pro režim není vhodné umožnit mi studia.

A pak přišla revoluce. Dodnes to vnímám jako dar. Uspěla jsem v přijímacím řízení na vysokou školu, vzali nás jen čtyři ze sta kandidátů prosetých v písemném kole testů. Posléze mne fakulta vybrala pro roční výměnné studium na University of Washingon D.C.

V Americe mne pak oslovili s nabídkou zůstat a pracovat na vlastním vědeckém grantu. Po dvou letech jsem se vrátila domů a dokončila studia. Promovala jsem s červeným diplomem. 

Dříč

Často jsem si brala na svůj hrb více než druzí.

Vždyť já se ráda učím, ráda pracuji a ráda dávám.

Stále ta má snaha vyhovět. A také vděk, veliký vděk za to, že vůbec mám tu možnost, vždyť kde bych byla s těmi posudky, kdyby ... . Čím víc jsem toho uměla a čím více pracovala, tím více problémům jsem čelila, často nejen těm mým.

Vnímala jsem souvislosti, měla odvahu jít napřed a byla jsem dříč.

A tak jsem se mnohokrát v životě ocitla v situaci, kdy jsem na řešení byla sama. Šla jsem do toho s tím, že nějak to už zvládnu. Poradím si.

Jenže život není knihovna. Učí nás natvrdo. A někdy to tvrdé bylo.

A tak jsem moc toužila po tom mít někoho, kdo mi ukáže cestu, o koho se opřu, kdo tentokrát mně pomůže a poradí. A pak jsem si uvědomila, že takového parťáka již dávno mám.

Uvědomila jsem si, že se ty mé situace opakují jako přes kopírák. Aha, s nečitelnou situací mi poradí ta čitelná! Začala jsem hledat paralely, podobnosti mezi situacemi.

Řízení s vedením paralel

Moc situačních paralel

Šedá je teorie a barevný strom života! Dokud to člověk nezakusí na vlastní kůži, bývají rady a návody jen slova. Některá působí, jiná zapadnou.

Nejvíce nás naučí situace, kterou zakoušíme. 

Mluví přes zážitky, obrazy, dojmy. Často stále dokola, jen pokaždé v jiném hávu, opakují, co máme pochopit.

Když nalezneme podobnost, paralelu, mezi zdánlivě rozdílnými situacemi, získáme nadhled. A co víc, staneme se opět účastníky příběhu. Vtáhne nás to do děje, podobně jako kdysi pohádky. A tím se učíme, rychle a účinně. Po svém nejen rozumíme, ale i pamatujeme pro příště.

Etologie řízení

Učení se z paralel nazývám etologií řízení. Pomáhá k sebe-řízení a rychlé orientaci i v nepřehledné situaci. 

A proč etologie?

Zvířata nepoužívají slova, zato skvěle rozumí paralelám. Situační učení je pro ně základem pro přežití a tvorbu nového.

Zrcadlí nám, co se s námi děje a přestanou, když pochopíme. A někdy do nás i vlídně drcnou. 

Mnohému jsem se naučila z koňského sedla a od mé nejdražší fenky Dorotky, jak ukazuje i řada mých blog článků. Zvířata jsou k nám velmi vnímavá, umí se naladit a dát nám přesně tu lekci, kterou zrovna potřebujeme. A pak, ze sedla je na ty souvislosti možná i lépe vidět :). 

Lucinka a kobylka Kora

Hybatel pevný v kramflecích

Stále mám hlavu v oblacích, to bych jinak ani nebyla já. Ale nohy mám pevně na zemi.

Co jsem dokázala?

  • Doktorka ekonomiedoktorka sociologie
  • Šest let aktivní certifikovaný koučfacilitátor, propojuji neuro-koučink a zážitkové učení, pracuji s představami, vizemi, projektovými technikami (kresba, pohádka, příměry), umím se napojit na Vás i na cíl
  • Patnáct let ve vrcholovém řízení firem, od řízení produktů přes zákaznický servis a provoz, zodpovědnost za vedení třista lidí a miliónového rozpočtu. Stavění na zelené louce. Návrh a implementace strategické a kulturní změny v dané oblasti řízení i v celé firmě. 
  • Tři roky hostem v představenstvu banky, žena mezi muži
  • Uznávaný leader v řízení firmy, lidí, procesů
  • Dvě milující děti, pes a dýchavičná kobylka, co mě vlastním tělem ochránila před ušlapáním
  • Má milovaná třídní mi dnes říká "laskavý filozof"

Co umím?

  • Zeptat se a naslouchat, vycítit
  • Vidět souvislosti a potenciál, umím převést přání do hmatatelné praxe, z chtít do mít
  • Ukázat cestu a fakticky podat pomocnou ruku
  • Uchopit podstatu, nalézt řešení a zrealizovat ho. Dojít za ten útes
  • Slovy mého drahého přítele Cardamine: "Jak Ty to vše dokážeš propojit, že i já se v tom vyznám!"
  • Dnes si plním svůj sen a věnuji se primárně své malé dcerce, vždyť k čemu sen, když ho pak nesníme ...

A co že to tedy věcmi hýbe?

Náš záměr, vůle a čin.

Překvapivé? Potvrdí Vám to sociologie, psychologie, i moderní kvantová fyzika: předmět pozorování se mění, jakmile je pozorován! I ten atom se chová jinak, když se na něj díváte. Snaží se o to, vyladit se s Vámi. Snaží se Vám vyhovět :).

Jde jen o to, čemu uvěříte, kam a proč zaměříte svou pozornost. A zda pro to i něco uděláte. Realita se Vám podle toho změní. Co kdybych tehdy uvěřila té soudružce a vzdala to?

I dnes občas tvrdě narazím. Ale už vím, že je to jen překážka, kterou jsem nečekala nebo ještě nevím, jak na ni. A paralely mi vždy pomohou nahlédnout a vyřešit i složitou situaci. Jen je přečíst, pochopit a uchopit

Ať se i Vám daří,
PhDr. Martina Dobešová, PhD.

Kouč Martina Dobešová a Nikolka, Aply 2018

Máte-li i Vy dávná přání a toužíte překonat svůj útes, napište mi na martina@etologierizeni.cz

Možná Vás až udiví, co vše spolu dokážeme.
Uvidět a dojít dál 

Díky koučinku s Martinou jsem se posunula o obrovský kus v situacích, které jsem řešila roky, byly pro mne nepřehledné a nemohla jsem se pohnout z místa. Martina má úžasný dar empatie, schopnost se na mě naladit a vystihnout podstatu problému ...

Blanka MakoňováPodnikatelka

Díky koučinku s Martinkou jsem přišla na to, jak řešit situace, které pro mne byly neřešitelné a dostávaly mne do negativních nálad. Naučila mne jak mít situaci pod kontrolou, cítit se v ní dobře a hlavně, co pro mě bylo nejdůležitější dát si cíl a splnit ho. ... Děkuji ji za to, že mi ukázala cestu.

Gabriela DolenskáKlientka