Sysel měl hned od rána na pilno. Musel zaběhnout tam a taky sem. Nestačil se ani zastavit, natož vydechnout.

Tolik toho bylo zapotřebí! A upřímně, možná by byl jinak k nepotřebě, a to neměl zapotřebí.

Podnětů bylo naštěstí dost. Nemusel je ani vyhledávat. Prostě mu brnkly o nos nebo se mu servírovaly okolím ... tohle by se mohlo hodit tamtomu.

A tak běhal jako fretka od ničeho nikam. V koutě se mu toho hromadilo, že už ani nevěděl, kde co má. Ostatní si zvykli, že se sysel postará, buď něco vyloví ze skladu nebo někam zaběhne. Kam, to už je jeho starost. On se stará, tak ať se stará. Chtěl být užitečný, tak to má. Může být rád, že mu poděkují, tedy když se jim to, co přinese, bude zamlouvat. To oni jsou důležití, bez nich by přeci sysel nebyl k ničemu.

Jednou sysel brkl a ulomil si drápek. Přestal běhat. Vybrali jeho skladiště a pak už nepřišli. Proč taky?

To, čeho se tolik obával, tedy dorazilo. Došlo i na sysla. Vstoupil do té odkládané životní scény. ... Nu, nebylo to tak špatné! Konečně měl čas zajít na pole. Zlaté klasy k němu sklonily svou hlavu, on poděkoval a vzal si. Tolik krásy! Tak akorát, aby přečkal zimu. Však to stačí. Kam se hnát?

 mt

Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál  >>>