Jetel (jak najít štěstí)

Louka voněla zelení a bzučela čmeláky. Vysoko nad buclatými trojlístky čněl růžový květ. Kýval se ve větru sem a tam. Smýkalo ho to všemi směry.

Byl tomu rád. Dobře tak viděl okolo. Měl se na pozoru.

Neštěstím jetele je totiž pověra, že jen čtyřlístky přinášejí štěstí. Oči tak nevidí něžnou krásu, nepřivoní, nepohladí. Ruka zajede do trsu a vytrhne, co libo. A to padlé odhodí. 

Když náhodou čtyřlístek objeví, jeden jí bývá málo. Pošlape další křehké lístky a odejde s výčitkou, že toho štěstí bylo málo.

Zato pro čmeláka je jetel jako jetel, se čtyřlístky i bez. Voňavý, hebký, lahodný. Laská ho tady a laská ho tam. Po očku přitom sleduje bedlivou stráž. Má spoustu času uletět.

"Tomu říkám štěstí."

mt

Dnes bez nápovědy ... čmelák to zvládl sám


Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál  >>>