Jak jsem se vzepřela osudu z posudku

S životem mi zatočil už posudek od soudružky učitelky. Mátlo mne, proč o mně tvrdí, že mám stěží na učňák. Donutila mne opakovaně vyšplhat na tyč a až s nohama do krve mi změřila čas. Mezi samými výbornými tak hurá čněla dvojka z tělocviku a musím dělat přijímačky na střední. Proč mi to dělá, co jsem jí jen udělala? 

Netušila jsem, že mám stigma. Dcera osmašedesátníka. Naši o tom doma nemluvili. 

Šla jsem tedy do sebe. Snažila se. Výsledek? Chtěli víc. Nebylo to pro ně nikdy dost! Zjistili, že na mě mají páku. Že se jim snažím vyhovět.

Zkoušeli mě, co unesu. Byla jsem zmatená, vyčerpaná, osamělá. Mým útočištěm a pevností se stala knihovna. 

Přestala jsem opakovat, co chtějí slyšet. Začala jsem říkat, co vím a za čím si stojím.

A tehdy jsem poznala, že vědomost je jak skála. Nedostala se na mě ani ruštinářka ani ta souška na fyziku s vyčesaným drdolem. Vyvolávala mě snad každou hodinu. Tak jsem prostě vstávala dřív, do mysli fotila vzorečky a dumala, jak ty síly v nich sepsané vlastně působí. 

Často jsem si brala na svůj hrb více než druzí.

Vždyť já se ráda učím, ráda pracuji a ráda dávám.

Stále ta má snaha vyhovět. A také vděk, veliký vděk za to, že vůbec mám tu možnost, vždyť kde bych byla s těmi posudky, kdyby ... . Čím víc jsem toho uměla a čím více pracovala, tím více problémům jsem čelila, často nejen těm mým.

Vnímala jsem souvislosti, měla odvahu jít napřed a byla jsem dříč.

A tak jsem se mnohokrát v životě ocitla v situaci, kdy jsem na řešení byla sama. Šla jsem do toho s tím, že nějak to už zvládnu. Poradím si.

Jenže život není knihovna. Učí nás natvrdo. A někdy to tvrdé bylo.

A tak jsem moc toužila po tom mít někoho, kdo mi ukáže cestu, o koho se opřu, kdo tentokrát mně pomůže a poradí. A pak jsem si uvědomila, že takového parťáka již dávno mám.

Uvědomila jsem si, že se ty mé situace opakují jako přes kopírák. Aha, s nečitelnou situací mi poradí ta čitelná! Začala jsem hledat paralely, podobnosti mezi situacemi.

Šedá je teorie a barevný strom života! Dokud to člověk nezakusí na vlastní kůži, bývají rady a návody jen slova. Některá působí, jiná zapadnou.

Nejvíce nás naučí situace, kterou zakoušíme. 

Mluví přes zážitky, obrazy, dojmy. Často stále dokola, jen pokaždé v jiném hávu, opakují, co máme pochopit.

Když nalezneme podobnost, paralelu, mezi zdánlivě rozdílnými situacemi, získáme nadhled. A co víc, staneme se opět účastníky příběhu. Vtáhne nás to do děje, podobně jako kdysi pohádky. A tím se učíme, rychle a účinně. Po svém nejen rozumíme, ale i pamatujeme pro příště.

Učení se z paralel nazývám etologií řízení. Pomáhá k sebe-řízení a rychlé orientaci i v nepřehledné situaci. 

A proč etologie?

Zvířata nepoužívají slova, zato skvěle rozumí paralelám. Situační učení je pro ně základem pro přežití a tvorbu nového.

Zrcadlí nám, co se s námi děje a přestanou, když pochopíme. A někdy do nás i vlídně drcnou. 

Mnohému jsem se naučila z koňského sedla a od mé nejdražší fenky Dorotky, jak ukazuje i řada mých blog článků. Zvířata jsou k nám velmi vnímavá, umí se naladit a dát nám přesně tu lekci, kterou zrovna potřebujeme. A pak, ze sedla je na ty souvislosti možná i lépe vidět :). 

Stále mám hlavu v oblacích, to bych jinak ani nebyla já. Ale nohy mám pevně na zemi.

Co jsem dokázala?

• Doktorka ekonomie a doktorka sociologie
• Šest let aktivní certifikovaný kouč a facilitátor, propojuji neuro-koučink a zážitkové učení, pracuji s představami, vizemi, projektovými technikami (kresba, pohádka, příměry), umím se napojit na Vás i na cíl
• Patnáct let ve vrcholovém řízení firem, od řízení produktů přes zákaznický servis a provoz, zodpovědnost za vedení třista lidí a miliónového rozpočtu. Stavění na zelené louce. Návrh a implementace strategické a kulturní změny v dané oblasti řízení i v celé firmě. 
• Tři roky hostem v představenstvu banky, žena mezi muži
• Uznávaný leader v řízení firmy, lidí, procesů
• Dvě milující děti, pes a dýchavičná kobylka, co mě vlastním tělem ochránila před ušlapáním
• Má milovaná třídní mi dnes říká "laskavý filozof"

Co umím?

• Zeptat se a naslouchat, vycítit
• Vidět souvislosti a potenciál, umím převést přání do hmatatelné praxe, z chtít do mít
• Ukázat cestu a fakticky podat pomocnou ruku
• Uchopit podstatu, nalézt řešení a zrealizovat ho. Dojít až za ten útes
• Slovy mého drahého přítele Cardamine: "Jak Ty to vše dokážeš propojit, že i já se v tom vyznám!"
• Dnes si plním svůj sen a věnuji se primárně své malé dcerce, vždyť k čemu sen, když ho pak nesníme ...

A co že to tedy věcmi hýbe?

Náš záměr, vůle a čin.

Překvapivé? Potvrdí Vám to sociologie, psychologie, i moderní kvantová fyzika: předmět pozorování se mění, jakmile je pozorován! I ten atom se chová jinak, když se na něj díváte. Snaží se o to, vyladit se s Vámi. Snaží se Vám vyhovět :).

Jde jen o to, čemu uvěříte, kam a proč zaměříte svou pozornost. A zda pro to i něco uděláte. Realita se Vám podle toho změní. Co kdybych tehdy uvěřila té soudružce a vzdala to?

I dnes občas tvrdě narazím. Ale už vím, že je to jen překážka, kterou jsem nečekala nebo ještě nevím, jak na ni. A paralely mi vždy pomohou nahlédnout a vyřešit i složitou situaci. Jen je přečíst, pochopit a uchopit. 

Ať se i Vám daří,
PhDr. Martina Dobešová, PhD.