Motýl (chvíle vzletu)

Motýl si poletoval.

Co by řešil?

Je krásně, kolem spousta kytek a zábavy.

Občas na sobě cítil oči. Zvědavého kuřete i vykulené ovce. A tak vůbec.

To se vždy načepýřil. Udělal pár ladných piruet, mocně máchl křídly. To koukáte, bloudi, jaký jsem pašák!

Občas ty bloudy i litoval. Měli stále nějakou sháňku. A ti druzí, co měli klid, zase museli poslouchat. Hospodáře nebo režim, ráno sem, večer tam.

On byl sám svým pánem. O živobytí se nestaral a nikdo se nestaral o něj.

Ale jednoho dne se i on, vznosný motýl, vzbudil do noční můry: louka se bělela jinovatkou. Nebylo kam složit křídla. 

Ti, co za dobrých časů mysleli na ty zlé, se teď v doupěti tulili k zásobám. Ti druzí se schovali do stájí. 

Motýl si ale nic nevyčítal. Však jeho život je krátký, tak na dvě mrholení. Jen na chvilku zavře oči. A až je zas otevře, rozkvetou blatouchy. Určitě.

Paralely  čím koho osloví, pro něj to pravé. A navíc:

Jak si užít vzletu:

  • Podstatná je tato chvíle
    Tato chvíle se už nevrátí. A od ní a jen od ní vede cesta dál. Je stavebním kamenem, schodem kamsi.
  • Zasloužená chvíle
    Myslet při vzletu na možný pád, znamená už padat.
  • Děje se, co se dít má
    Vše má svůj řád. Právě se děje, co se dít má, i když to ze svého úhlu teď nemusíme vidět ani ocenit. Důvěra k této chvíli nám umožní ji přijmout a jít zas dál.

Jak myslet na zadní vrátka:

  • Scénář toho nejhoršího
    Často s sebou nosíme spoustu obav. Tíží, nelze vzlétnout. Jak jim odlehčit? Představit si, co nejhoršího možného se může stát. A tu variantu přijmout. Přijetí otevře dveře - a my zjistíme, že si poradíme i s tím. A když i s tím, tak se vším.


Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál  >>>