Možná právě stojíte na rozcestí

• Stále se opakuje stejný scénář, chcete z té situace už ven, něco změnit ...
• Jste odhodláni ke změně, ale cítíte potřebu si to srovnat a sebrat odvahu ...
• Nesvěříte se hned tak někomu, jste zvyklí si nějak poradit, ale teď oceníte jiný pohled a podporu ...

Co kdyby

• Jste si pro jednou  ujasnili, co chcete a jak na půjdete?
• Opravdu vykročili novým směrem, zažili příliv energie?
• Nechali konečně za sebou, co Vás dnes trápí?

Jsem možná naivní. Věřím na spravedlnost. Poctivou práci. A dobré konce. Zkrátka věřím pohádkám.

Snažím se utvářet svůj život. Brát to, co se mi děje, jako tu nejlepší školu. Místo pláče nad rozlitým mlékem hledám, co s tím. Jde o to, kam zaměřím svou pozornost, vůli, čin. Zda nad tím budu přešlapovat, zpytovat se, hledat kdo, co, proč, nebo to prostě vezmu jako lekci a změním k lepšímu.

I dnes často tvrdě narazím. Ale vím, že je to jen překážka, kterou jsem nečekala nebo ještě nevím, jak na ni. A že je tu pro to, aby mě něco naučila. Přišel její čas. Jen pochopit, jak na to, skočit a vytrvat do konce. S laskavostí a oporou druhým a sobě.

I mně se mnohokrát stalo, že jsem se v nějaké situaci cítila sama. Setkala jsem se s něčím, na co jsem byla krátká. Zkoušela jsem, kde co, ale nepomáhalo to. Byla jsem zvyklá si vždy nějak poradit. A co víc, bylo na to zvyklé i mé okolí. A tak jsem si připadala jako hozená do studené vody, \"plav\".

Jako vždy i tento pohled má dvě strany mince: vždyť já ty náročné situace vyhledávám. Baví mne objevovat, zkoumat, tvořit. Tak se dostávám dál,  učím se za pochodu. A občas dostanu i přes nos ...

A pak jsem pochopila. Stačí se naučit tu danou situaci číst, \"co nám tím chtěl básník asi říci\". Situace lze číst podobně, jako knihy, ve kterých sama nacházím vždy oporu. Ti nejlepší přátelé totiž mohou být i němí, i proto ten poetický název etologie řízení. Když se naučíme jim rozumět, sdělí nám mnohé. 

Jde jen o to nahlédnout, o co tu jde. Vybrat si jiný směr a skutečně i jinak vykročit.

Věřím, že koučem může být každý sám sobě. Jen se naučit tento valčík: nahlédnout, zvolit, jít. 

Některé situace jsou neoblomné, opakují se, vlečou, každá snaha o změnu jde zdánlivě vniveč. Abychom mohli situaci posunout, musíme ji nejprve správně uchopit, nahlédnout, v čem vězí to jádro pudla.

Mnohdy samotné \"aha\" již přináší řešení, ukazuje směr. I proto se nám často líbí zkoumat na sobě to a ono, vždyť vždy něco nového objevíme. Bádáme a  přešlapujeme, odkládáme změnu na jindy, jako ta labuť v pohádce Čas rozhodnutí, nebo čekáme na \"až a když\", jako v pohádce O snu. Až nám ta příležitost nakonec propluje mezi prsty. Nahlédnout totiž nestačí. Je třeba i \"vstát a jít\". Každý z nás je tvůrcem, hybatelem svého života, má tu moc.

Nabízím Vám nahlédnutí a vykročení. Podporu na cestě až k cíli. 
Uvidět a dojít dál.