S někým jste se domluvíte na spolupráci. A vstoupíte do ní s čistým úmyslem. Dáte do toho to nejlepší a totéž očekáváte od druhé strany. Táhnete káru, tedy to Vaše společné dílo, spolu s někým, od koho očekáváte, že Vám ji odlehčí, tedy pořeší situace, kterým nerozumíte, zapojí se do tvorby, podpoří Vás, když klopýtnete. A jste připraveni dát totéž svému parťákovi. „Díky, už...
Nemůže usnout. Zítra se do něj navezou. Určitě. Několikrát se mu již povedlo se jim vysmeknout. Chvíli byl klid. Klid před bouří. Pak mu to zas nandali. Teď tam pár dní nebyl. Díky chřipce. Ta za moc nestála, ale jinak bylo doma hej. Zato oni mu to zítra osladí, teď si na něm smlsnou. Procházel v duchu, čím vším...
Každý máme to své heslo či životní krédo. Některá hlásáme, jiná si neuvědomujeme. Podle svého vnitřního hesla se vědomě či skrytě ve svém životě řídíme. A tak se nám může lehce stát, že se nám stále dokola opakuje nějaká nepříjemná situace. Třeba zas a znovu sedneme na lep, naletíme, koukáme jak tele na vrata, spláčeme nad výdělkem. Jenže...
Tu pohádku v sobě dodnes nosím. O Trnkově zahradě schované za zdí. Proháněli se tam sloni a v jezírku spala velryba. Ono může totiž prospět nechat si něco jen pro sebe. Kolikrát jsme toho plní: zážitků, poznání. Chceme se podělit. A tak se dáváme: od nadšeného vyprávění po dobře míněné návrhy. Přetékáme radostí natolik, že si nevšimneme, že ten druhý to třeba vnímá jinak....
Etologie řízení. Odkud ten název? A o čem to vůbec je? Za léta v řízení podniku, lidí a procesů jsem pochopila, že největší je rozdíl mezi teorií a praxí. Mezi iluzí, že něco řídím a tím, co se ve skutečnosti odehrává. Toužila jsem mít někoho, o koho se budu moci v situaci teď a tady opřít. Kdo mi obratem podá kouzelný proutek a napoví abraka...
