Želva (o krunýři)

Neublíží ani mouše. Souká do sebe zeleninu a poslouchá.

Jak zachytí pohyb, schová se. Však otupí si o ní zuby.

Že nezachytí, nemotorná? Vždyť její nohy cítí zemi a ta už jí napoví. 

Krunýř jí je už těsný. Kdo ho má jen pořád tahat. A jak nevinně to začalo!

Chválila jeho důmyslnost, když ostatní škádlila. Nezmohli se prostě na nic, v mžiku se jim schovala. Nadnášel ji, ochraňoval. A jak snadno s ním běhala! Když se sem tam překulila, hned se rozhoupala k akci. Ale jak dále rostla, i jeho tíha stoupala.

Čím víc ji chrání, tím víc ji tíží. Tím pomaleji přejde zas. Na jejím hrbu rohovinou letokruhy kreslí čas.

Kolem se to míhá, hemží. Kdo stěžuje si na přítěž? Když už máš ji, použij ji. Každý se Ti vyhne hned. Marnivé shánění klasů. To já zde budu přes sto let.

 mt

Paralely  čím koho osloví, pro něj to pravé. A navíc:

O krunýři:

  • Každý nějaký máme

    Možná už ani nevíme, že ho nosíme. Chrání nás, to je jeho hlavní účel, proto ho máme. A ano, také nám v mnohém brání. Kdo čím zachází, tím může i scházet >>> (Žirafa)

  • Umět ho používat
    A šlo by setřást ho zcela? Ale vždyť každý se nějak chrání ... Stačí si uvědomit, že ten svůj krunýř mám sebou a včas jej vypnout či použít.
  • A nestěžovat si
    Ano, je s ním práce. Ale bez práce nejsou koláče. A pak, stížnostmi odhalujeme slabiny naší ochrany ...

O vyváženosti:

  • Co jeden nepobere, převezme druhý
    Co oči nevidí, ucítí nos. Co uši neslyší, zachytí hmat. Naše silná stránka pomáhá té slabé. Bez slabosti bychom nebyli tak silní.


Pohádky nám napoví, co se to děje, kudy a jak dál  >>>