Možná se Vám to zase stalo – narazili jste, neuspěli jste. Šéf Vám naložil, kolega se Vám vměšuje do práce, nikdo Vás neslyší, naopak slyšíte o sobě kde, co. Jedna smůla za druhou. Na to můj dědeček (po výčtu výčitek) říkával: „Proč zrovna já mám takový trápení?“ Ano, v té úvodní větě je totiž shrnuto vše podstatné: že se...
Možná to tak také máte – ženete se životem, s pevným odhodláním zvládnout to i ono, anebo se jím možná už jen šouráte. Zastavit se pro bilancování? Kdepak! To slovo je podobné balancování a kdo by chtěl spadnout do propasti … Co když se tím bilancováním jen zdržíte a přijdete leda na to, že je to horší, než se zdá a že...
Možná se Vám to už také stalo – prostě jste sedli na lep. Nechali jste se uvařit, svést z tématu. Připadáte si jako ta vařená žába. Zpětně je to vše jasné: o co šlo, kdy se to zvrtlo. Ale proč jste to neviděli dřív? Často to nevidíte ze dvou prostých důvodů, které se dějí zároveň: Prvnímu se říká paradox...
S někým jste se domluvíte na spolupráci. A vstoupíte do ní s čistým úmyslem. Dáte do toho to nejlepší a totéž očekáváte od druhé strany. Táhnete káru, tedy to Vaše společné dílo, spolu s někým, od koho očekáváte, že Vám ji odlehčí, tedy pořeší situace, kterým nerozumíte, zapojí se do tvorby, podpoří Vás, když klopýtnete. A jste připraveni dát totéž svému parťákovi. „Díky, už...
Mizí jeden den za druhým a Vy jste stále ještě nezačali. Trčíte ve vyšlapaném důlku. Když se otočíte, řeknete si: „Kdybych v tom září fakt začal/a cvičit, tak dnes už mám jinou figuru.“ Tím předsevzetím může být cokoli: naučit se konečně jazyky, netrčet do noci v práci, začít cvičit jógu, napsat knížku, vyříkat si to s partnerem. Místo úspěchu Vám zbyl pocit...
Možná se Vám to také stalo: podřídili jste se možnostem toho druhého. Vyšli jste mu vstříc. Však Vám to nic neudělá, už si to nějak zařídíte. Máte zkrátka návyk investovat svůj čas pro druhé. A možná se pak cítíte, že byste Jezinkám rádi učinili přítrž, ale nevíte jak. Jak učinit svůj čas vzácným i pro druhé? Je...
