Archiv měsíce: Duben 2017

Spojení (nedej se)

Na každé ruce vedu psa, svého Štaflíka a Špagetku. Dorotka se opírá do vodítka. S jejími čtyřiceti kily a patnácti lety jinak ani nemůže. Stabilizuje tím své vratké pohyby. Jdu co nejpomaleji. Jakmile maličko přidám, nechá se táhnout. Potkáváme mladíka, pak slečnu, a nakonec pána v letech. Mají jedno společné: táhne je pes. Přesněji malý pes. Pískle táhne obra. “Jak to děláte?”...

Všeho do času

Ploužíme se. Dorotce už neslouží kyčle. Své velké tělo odhodlaně nese na předních tlapách, u těch zadních občas jedna nedošlápne. Říkávám jí, “dokud chodíš, žiješ. Klouby drží svaly.” Dáváme si na čas, hlavní je, že jde. Krok sun krok. Vnímám hebký trávník. První jarní květy. Hlučnou debatu ptáků. Podívejme, říkám si, tohle bych jinak přehlédla. “Ten náš nejmladší...