Když Vás někdo sejme … Reagujte ozvěnou

Viděla jsem ten den slzy. Dotyčná nemohla popadnout dech. Někdo ji „sejmul“ a ona se tím dokola trápila. Nemohla to pustit z hlavy, byla prostě nemožná …

Jak se to stalo? Jednoduše, „náhoda“: přišla o 15 minut déle do svého vlastního obchodu a zákaznice jí to vyčetla. Chtěla si něco koupit, byla tu prý už před 5 minutami a nikde nikdo. „Ano, nebyla jsem tu,“ vzdychla, „omlouvám se, víte … „. Nebylo jí umožněno větu dokončit. Bylo jí vysvětleno, jak strašnou újmu zákaznice utrpěla tím, že musela čekat. Marně se omlouvala, za každou omluvou následovala další a větší výčitka.

Celý den se pak cítila zle. Doma pečuje o těžce nemocného, jede už z posledního. Dnes ráno to bylo doma horší,  než jindy, a tak zmeškala těch 15 minut. Je zkrátka hrozná, nedává to.

Viděla jsem statečného člověka, co se obětavě dává. Člověka, který už nemůže. To pečování trvá prý již 5 let. Jenže předtím byla naděje, ale teď … Mluvily jsme spolu přímo tam, v tom jejím obchodě. Má zavedenou značku a stálé, věrné zákazníky, nemusí se bát, že přijde bankrot, když otevře o pár minut déle. Ale ona se bojí. Bojí se o někoho. Bojuje, a nevidí světlo. A pak je citlivá i na místech, kde si může být jistá. Bojuje doma a všanc je tam venku.

Po celou dobu, kdy mluvila, jsem ji v duhu objímala. A pak se rozplakala. Podívala se na mne a čekala asi verdikt, rozuzlení, nápovědu.

Taky čekáte? Co byste jí poradili?

Rady jsou záludné. Někdy působí jako nárok. Jako že Vy to víte líp. A tím pádem … že Vy se líp vyznáte v životě toho druhého. Proto jsou rady v koučinku zakázané. Každý z nás zná přeci svůj vlastní život nejlépe a myslet si opak znamená povyšovat se nad druhého. Koučink je o partnerství, o nabídnutí svého úhlu pohledu. Kouč je v podstatě rozšířením mysli koučovaného. Takový propůjčený externí software umožňující vidět vlastní slepé místo („blind spot“). Ale o tom, zda je ten externí software užitečný a zda to, co vidí, je přínosné, rozhoduje koučovaný.

Nu, řekla jsem ve zkratce asi toto:

„Z mého pohledu to od Vás byla výborná reakce. Reakce ozvěnou je vůbec nejlepší u lidí, co nechtějí slyšet druhého. Jim něco vysvětlovat znamená jen přidávat munici do jejich děla. Takže když na výtku ‚nebyla jste tu‘, odpovíte ‚nebyla jsem tu‘, tak to je to nejlepší, co v tu chvíli říct.“

Reakce ozvěnou

Co je to "reakce ozvěnou"?

Odpovíte tak, že použijete tatáž slova, která zazněla v otázce.

Tak třeba uslyšíte: "Ty jako jezdíš na bruslích?" A odpovíte: "Jezdím." Nebo  na "Ty máš jako modrý přeliv?" odpovíte: "Mám modrý přeliv."

Tón a neverbální komunikace toho, kdo klade otázku, jasně napovídá, že jste právě sráženi. Vy se tou svou klidnou odpovědí ale na té vlně svezete. Místo, aby Vás ta vlna srazila, Vy na ní jedete.

Je důležité být při tom přesvědčeni o tom, že to, co děláte, je v pořádku, být ve svém středu. Můžete se přitom i usmívat. Ale nejde o to si toho druhého "podat", mít navrch. To by byla hra na "tlak-protitlak".  (Ano, jako každý nástroj i "reakce ozvěnou" se dá použít k dobrému i k tomu opačnému).

Dotyčného svou ozvěnou dostáváte do úzkých. Co teď s Vámi? Ještě chvilku se může snažit čeřit vodu, pak toho buď nechá, nebo se zvědavě dotáže, jak to tedy skutečně máte. V tu chvíli se patrně už skutečně zajímá o Vaši odpověď. A teď už si o tom můžete v klidu popovídat. Tedy nemusíte nic vysvětlovat, omlouvat se, vymlouvat se, přesvědčovat. Nekoná se hra "tlak-protitlak". Můžete jednoduše říct třeba: "Modrá teď frčí".

Nu, vyzkoušejte si ozvěnu sami. Příležitostí je jistě dost ...

Dotyčná na mne vyvalila své nevěřícné oči a pousmála se. Ucítila jsem příliv energie, jakoby jí právě bylo odpuštěno. Připomínám, že se cítila vinná za to, že se opozdila 15 minut ve svém vlastním obchodě … podle mého  i kdyby ten den vůbec nepřišla a jen vyvěsila ceduli „dnes zavřeno“, tak by to bylo v pořádku. A tak jsem dodala:

„Jen si to příště opravdu myslete!“

Nevěřícně na mě hleděla.

„No, jistě. Vaše priorita je jasná, zařídit vše doma, však každý den navíc je cenný a nikdy se nevrátí. Ve světle této priority je zřejmé, že ‚Ano, nebyla jsem tu‘ znamená, ‚Dělala jsem to hlavní‘, takže se nemáte za co stydět, naopak, zachovala jste se veskrze správně a tu větu ‚Nebyla jsem tu‘ můžete pronést s hlavou vztyčenou“.

Kámen spadl na zem, až to zadunělo.

Někdy je třeba vážit priority. A ano, nikdy nevíte, jak to dopadne, když se zachováte podle těch vah. Něco ztratíte a něco získáte. Nicméně hlavní je jednat v souladu s tím, co ty váhy ukazují! Protože pak můžete mít tu hlavu vztyčenou a jen tak někdo Vás nesejme. Stojíte si za svým hlavním a tím si stojíte za sebou. Stačí pak jen jednou říci „Omlouvám se, ano, přišla jsem dnes později. Co pro Vás teď mohu udělat?“

Tak hlavu vzhůru a ať se i dnes paralely líbí a pomohou,

PhDr. Martina Dobešová

O útesech

Máte-li i Vy dávná přání a toužíte překonat svůj útes, neváhejte se na mne obrátit. Možná Vás až udiví, co vše spolu dokážeme. Uvidět a dojít dál.
PhDr. Martina Dobešová
Kouč, mentor a pohádkář
martina@etologierizeni.cz
tel. 724 574 443