Možná se Vám to zase stalo – narazili jste, neuspěli jste. Šéf Vám naložil, kolega se Vám vměšuje do práce, nikdo Vás neslyší, naopak slyšíte o sobě kde, co. Jedna smůla za druhou. Na to můj dědeček (po výčtu výčitek) říkával: „Proč zrovna já mám takový trápení?“ Ano, v té úvodní větě je totiž shrnuto vše podstatné: že se...
Možná to tak také máte – ženete se životem, s pevným odhodláním zvládnout to i ono, anebo se jím možná už jen šouráte. Zastavit se pro bilancování? Kdepak! To slovo je podobné balancování a kdo by chtěl spadnout do propasti … Co když se tím bilancováním jen zdržíte a přijdete leda na to, že je to horší, než se zdá a že...
S někým jste se domluvíte na spolupráci. A vstoupíte do ní s čistým úmyslem. Dáte do toho to nejlepší a totéž očekáváte od druhé strany. Táhnete káru, tedy to Vaše společné dílo, spolu s někým, od koho očekáváte, že Vám ji odlehčí, tedy pořeší situace, kterým nerozumíte, zapojí se do tvorby, podpoří Vás, když klopýtnete. A jste připraveni dát totéž svému parťákovi. „Díky, už...
Mizí jeden den za druhým a Vy jste stále ještě nezačali. Trčíte ve vyšlapaném důlku. Když se otočíte, řeknete si: „Kdybych v tom září fakt začal/a cvičit, tak dnes už mám jinou figuru.“ Tím předsevzetím může být cokoli: naučit se konečně jazyky, netrčet do noci v práci, začít cvičit jógu, napsat knížku, vyříkat si to s partnerem. Místo úspěchu Vám zbyl pocit...
Díváme se na svět stále stejnýma očima, těma svýma, co máme hned vedle svého nosu. A z této perspektivy prožíváme, co se nám děje. Situace prožívá ta stále stejná osoba s těma stejnýma očima, Vy … Ale čas plyne. Občas se zarazím při pohledu do zrcadla: ten věk a ten prožitek nejdou dohromady! Mnohdy prožívám situaci jako mladší, než se vidím...
Každý máme to své heslo či životní krédo. Některá hlásáme, jiná si neuvědomujeme. Podle svého vnitřního hesla se vědomě či skrytě ve svém životě řídíme. A tak se nám může lehce stát, že se nám stále dokola opakuje nějaká nepříjemná situace. Třeba zas a znovu sedneme na lep, naletíme, koukáme jak tele na vrata, spláčeme nad výdělkem. Jenže...
Jistě se Vám to už stalo: něco uvidíte či zaslechnete a jste rázem zpět, v obrazu ze svého života, v tom předešlém dějství. Brouzdáte se travou, co Vám sahá po kolena. Smějete se bublině, co dědovi přistála na nose. Jste přímo tam. Tak se při pohledu na třešně ocitám v koruně aleje Na Vyšince, kolem mě skáče chlupatisko, idylka. A pak se polekám, zda zas nemám potrhané ty...
Prý se nemáme ohlížet, na nic a na nikoho. Jít si za svým. Každý dnes spěchá a nikdo Ti nic nedá zadarmo. Sleduj svůj cíl. Nebuď naivní. Nerozptyluj svou energii. Jdi. Kdo se ohlédne, zkamení. Nezní to dobře. Ale je na tom kus pravdy. Bez vlastního záměru sama nikam nedojdeš. A kdo bere příliš ohledy, cestou by se pak rozdal. Jen co udělám ještě...
Vymezujeme se k tématu. Na pracovní schůzce i v běžné konverzaci. Reagujeme, nejprve uvnitř a pak venku. Často přestaneme poslouchat a hledáme v duchu, co my na to. A pak čekáme na svou příležitost říci si k tomu to své. Některá témata necháváme jít, ale jiná nám překříží dosud hladkou cestu a nutí nás do akce. Naše první reakce je jako blesk z čistého nebe, často i pro nás...
