Jen tak ji nevolej
Běhá si volně sem a tam. Dobře vím, že mě po očku sleduje. Hrávaly jsme spolu často „na schovávanou“: zmizím jí za strom, ať se zapotí. Kdo že tu, koho vede?
Ta po pravici na ní stále volá. Niki sem a Niki tam.
Jen tak ji nevolej. Zvykne si, že ji oslovuješ jen tak a postupně to přestane vnímat. Až opravdu půjde do tuhého, neposlechne. Nebude Tě už slyšet.
Kolikrát voláme o pomoc, radu, potěchu jen tak. A kolikrát stále řídíme. Drobnost sem a drobnost tam. Jeden, aby kolem nás skákal. Jedno přání stíhá druhé. Už ani nevíme, co jsme říkali. A tak i zapomeneme pochválit či poděkovat …
Nu, i vlídné ucho postupně otupí. Už zase mě volá ....
Ochotné přiběhnutí se mění ve váhavé, pak už jen stojíme s nastraženým uchem, a nakonec raději někam zalezeme, abychom přečkali palbu požadavků.
A že nám to skákání podle toho, jak kdo píská, nevadí? Možná ten druhý má pak své hotovo, ale naše radosti a záměry zmizely …
A tak všeho s mírou. Nikolka si mě hlídá. Jedno ucho stále nahoru. Ráda uslyší své jméno! A ne, jen tak do větru …
Klikněte na obrázek a odebírejte novinky pro sebepoznání:
-
-
Prokoukněte zlovyky, ochočte své návyky a dostaňte se konečně tam, kde jste tolik chtěli být.
Podpořte svou krásu cviky a naučte se hravé triky, jak si cviky připomínat a svou krásu si užívat.
