Etologie řízení. Odkud ten název? A o čem to vůbec je?
Za léta v řízení podniku, lidí a procesů jsem pochopila, že největší je rozdíl mezi teorií a praxí. Mezi iluzí, že něco řídím a tím, co se ve skutečnosti odehrává.
Když tohle takhle uděláš, dopadne to takhle. Osvědčené postupy. Principy.
Ale takto nalajnovaně to v řízení firmy vždy nefunguje.
Toužila jsem mít někoho, o koho se budu moci v situaci teď a tady opřít. Kdo mi obratem podá kouzelný proutek a napoví abraka dabra.
A pak znenadání přišli. Učitelé s větrem v hřívách a sluncem na zádech. Čistí jako vodní hladina. Co do ní hodíš, to ji rozvíří.
Zažila jsem okamžité kudy ne a co jinak. Reakci na myšlenku. Bezprostřední vyladění nesouladu.
Začala jsem nacházet paralely. Mezi tím, co mě učí situace v sedle a při rozhodování v řízení firmy. Pro sebe jsem si tento styl pojmenovala etologie řízení.
„Etologie je vědní obor, který se zabývá významem určitého vzorce chování – proč se šíří, na co reaguje, jak působí a jak se mění v čase.“
A proč vlastně ne? Zvířata mají jasnou organizaci, respektovaná pravidla, uznávané vůdce a osvědčené metody. Neberou slova druhých doslova. Řídí se instinktem, rostou zkušeností a nápodobou. Nelpí na tom, jak v našich očích vypadají a co my na to. Učí nás bez nároků na aplaus.
Promlouvají k nám situací, kterou spolu zažíváme. Jen se vyladit, naslouchat a pak to \"ono\" změnit.
V řízení firmy, lidí, projektů šlo pak vše zdánlivě nějak samo. Dělali si legraci, že umím číst vítr. Že stačí, když přijdu a vše se nějak pohne.
Paralely mi pomáhají uvědomit si, co možná nevědomky dělám a brání mi to jít dál. Umožňují mi vidět situaci z nadhledu a jinýma očima. Zrcadlí mi, kde je zakopaný pes a co víc, naznačují, jak to změnit. Když ne tudy, tak kudy.
Věřím, že mohou oslovit i Vás.