Tobě se to řekne! Ale já tu trčím … Jak na pocit marnosti

Mizí jeden den za druhým a Vy jste stále ještě nezačali. Trčíte ve vyšlapaném důlku. Když se otočíte,  řeknete si: „Kdybych v tom září fakt začal/a cvičit, tak dnes už mám jinou figuru.“ Tím předsevzetím může být cokoli: naučit se konečně jazyky, netrčet do noci v práci, začít cvičit jógu, napsat knížku, vyříkat si to s partnerem. Místo úspěchu Vám zbyl pocit marnosti.

Dva měsíce uletí jako nic. A Vy jste v tom svém předsevzetí nijak nepokročili. Trčíte na místě. Ale je to skutečně tak?

Většinou není. Většinou jste si to více roz-přemýšleli. Přišli jste si na to a ono, našli další aspekt, proč Vám to nejde a asi nikdy nepůjde!

Prohloubili jste ten svůj vyšlapaný důlek.

• Naše mysl funguje dokonale – snaží se nás ochránit před nebezpečím. Vždyť  vykročit z toho známého důlku je velmi nebezpečné – tam jsme ještě nebyli, tam to neznáte. Proto je tak těžké změnit to, jak o sobě  a věcech kolem přemýšlíte a to, jak konáte.

A co víc – jak stojíte dál v tom známém důlku a jen teoreticky zvažujete to a ono, stavíte si kolem sebe zeď. Pokaždé, když vymyslíte argument a neuděláte nic v protiváze, neučiníte žádný krok pro to ho vyvrátit, stane se tento argument cihlou do té Vaší zdi – máte další důvod trčet, kde jste.

• Že jste to zkusili a selhali? Možná jste si ukrojili velký krajíc. Šli jste z nuly rovnou na sto. Kdo by to dal? Místo úspěchu se utvrdíte v tom „Na to nemám“. To je malta do té zdi.

A marná snaha vede k pocitu marnosti.

Cítíte se pod psa. Nejen, že vidíte, jak obrovská ta zeď je („To nedám, to není v lidských silách!“), ale už jste ztratili hodně sil. Sílí ve Vás pocit marnosti. Začínáte se pomalu smiřovat s tím, že „já to mám prostě takhle“.

A tahle Vaše zeď se postupně stává zdí obranou.

• Především Vás chrání před Vaším lepším já. Tím já, co říká, jací byste chtěli a mohli být. Dává Vám argumenty pro Vás proti Vám. Jen si poslechněte, co sami sobě v duchu uvádíte za fakta! Slyšíte ten vnitřní dialog?
• A chrání Vás před těmi okolo. Kdo by třeba chtěli pomoct. A komu to třeba už jde.

„Tobě se to řekne! Ale já to mám těžký!“

• Ten druhý může kolem Vás kroužit a házet Vám záchranná lana, ale nic s Vaším postojem neudělá. Musíte sami chtít chytnout se za to lano a zdolat tu hradbu. Velmi často se setkávám s tím, že raději toho druhého odeženete, přidáte ještě víc cihel, aby jeho lano bylo moc krátké („No vidíš, já Ti to říkal, mně tohle nepomůže“), nebo na něj dokonce máte pifku, že on si tam volně běhá a Vy tu trčíte. Ano, můžete se na něj začít zlobit. Co Vám má co nastavovat zrcadlo!
• Stojí za tím často touha po princi na bílém koni. Kdo by se šplhal po laně! Zvykli jsme si na to, že nám jsou servírována jednoduchá a zaručeně funkční řešení. Hrábnout si do sebe dnes nevoní. Ale ta instantní řešení mají, stejně jako ty instantní polívky, svá úskalí. Ve zkratce: co až princ odjede? Přidáte si další cihly …
• Bohužel v tom odhánění lan můžete i uspět! Ten druhý si dříve či později řekne: „Mám já tohle zapotřebí?“ a udělá si konečně čas na jiné pro něj samotného důležité věci (viz článek Jak učinit svůj čas vzácným pro sebe i druhé >>>). Zkrátka okolí začne tu Vaši zeď respektovat, však komu není rady, tomu není pomoci. A Vy? Vy se pak mnohdy na to vše cítíte sami … (i když znám i případy, které to přimělo konečně k pohybu, tak říkajíc na truc, či aby se neřeklo …)
• A jako vždy i zde má mince dvě strany – i Vám se jistě stalo, že jste se snažili pomoci druhému a se zlou jste se potázali, pro dobrotu na žebrotu. Neměl na Vás někdo pak pifku? … A kolikrát jste měli pifku sami na sebe …

Fajn, chápu. A co s tím?

Jasné je, že ten, kdo hraje krásně na klavír, musel někdy, nějak začít, třeba s Pec nám spadla a pak cvičit, soustavně, opakovaně. Že ten, kdo umí anglicky, začínal u krkolomného hau-dů-jů-dů a nehodil hned flintu do žita. Ne každý se rodí s talentem, ale dříči mnohdy předčí ty nadané, a to právě pílí a odhodláním. A co víc, co se naučíte, zůstane s Vámi. Můžete dát vale i princi, co taky dnes s princem na běloušovi, že?

Je to jako s jízdou na kole, vzpomínáte? Tak přesně tak probíhá posun vpřed u čehokoli jiného. A je známo, že kdo se jednou na kole naučí, už mu tu dovednost nikdo nevezme.

• Nemusíte jít rovnou hlavou proti zdi. S tím většinou ani nepochodíte a marnost opět sklidí plusové body.
• Začněte hlavně tím, že přestanete přidávat další cihly. Jak? Jakmile se načapáte na švestkách, že jste opět porušili slib sami sobě a hledáte důvody, proč Vám to má zase projít, tak ten vnitřní dialog jednoduše přerušte a jděte to prostě udělat.
• Nu, a pak stačí tu zeď začít rozebírat. Hezky cihlu po cihle. Jak? Na každý argument, že něco nejde, si říci „Fajn, a jak by to mohlo jít jinak?“ Když ne tudy, tak kudy? Kde je vůle, tam je cesta, ukáže se. A až se ukáže, stačí jen na ni vyrazit. Skutečně ten krok udělat. Začít. Vystoupit z kruhu. I kdyby to byl jen jeden jediný malý krok.
  

Jaký? Chcete příklad? Tak třeba si dáte upozornění na 17.00h a začnete každý den v 17.10h odcházet z práce. Nebo pokaždé, když přijdete domů, obejmete manželku. Nebo pokaždé, když se děti koupou, zasednete ke klavíru a dáte si svých deset minut. Že je to drobnost, zrnko písku? I zrnko mění poměr vah.

„Zlozvyk nevyhodíš oknem; je ho třeba vyprovodit po schodech.“ Mark Twain

A jak to vím? Z praxe, jak jinak, já si vše prostě musím osahat na přímo, Na vlastní kůži (v tomto ebooku zdarma najdete trefnou metaforu pro zdolávání překážek, mrkněte na kapitolu „Parkur“).

Tak třeba teď tlačím káru, podporuji kohosi. A ten mne zasypává  spoustou argumentů, obav a úvah. Chápu to, je to nový terén, který si musí osahat, srovnat si to. Přešlapuje na místě a chce po mě, ať tlačím víc. Touží po princi, asi … Fajn, a co i táhnout? „Haló, haló, já to tu tlačím, seč můžu, dávám do toho fůru energie, zkus i Ty táhnout, prosím!“ … Přešlapuje na místě a pak se odvážně chytá lana, cituji:

„Ahoj, musela jsem se vrátit ke Tvému kurzu návyků, protože jsem zjistila, že od práce utíkám, dělám soustu jiných věcí a nemohu se pohnout z místa. Není mi nic dost dobré. Tak jsem to prověřila, začala jinak a vypadá to, že jsem na dobré cestě. Pa.“

Kurz Věčný začátečník si můžete objednat zde >>>, mrkněte, zkoukněte a neváhejte, investice se vrátí už jen tím, že máte v balíčku hodinu koučinku se mnou zdarma. Prozkoumejte a zkuste. Já se budu na Vás těšit v kurzu.

Ať se i dnes paralely líbí a pomohou,
Martina Dobešová