Jak se nenechat uvařit a odvést od tématu

Možná se Vám to už také stalo – prostě jste sedli na lep. Nechali jste se uvařit, svést z tématu. Připadáte si jako ta vařená žába. Zpětně je to vše jasné: o co šlo, kdy se to zvrtlo. Ale proč jste to neviděli dřív? Často to nevidíte ze dvou prostých důvodů, které se dějí zároveň:

1. Prvnímu se říká paradox vařené žáby – ten Vám nasadí na oči tmavé brýle
2. A druhému princip vrtěti psem – ten Vás odvede od tématu

Je to jako hra na babu, když máte přes oči šátek a někdo Vás navíc zatočí dokola, takže ztratíte přehled.

Paradox „vařená žába“

O čem to je? Když hodíte žábu do vroucí vody, tak z ní intuitivně vyskočí. Když ji ale dáte do hrnce s vodou studenou a tu zahříváte pozvolna, nechá se žába pomalu uvařit. (Je to řečeno obrazně. Žába není člověk, ona včas vyskočí, o ni se nebojte. Tomuto principu se také říká inkrementalismus neboli „kousek po kousku“.)

Podobně to může být s Vámi při obchodním jednání, na schůzi, v práci i v osobním životě. Postupně se Vám přidává. Někdy se chce i Váš souhlas: „Souhlasíš?“ Kývnete, vždyť o nic nejde, je to jen maličkost, to si zařídíte, zvládnete, nějak už to skousnete. Ale toho a onoho přibývá, a Vy se začínáte cítit jako ta vařená žába. Jak se Vám to stalo?

• Zapomenete se ohlédnout a podívat se na to vše jako na celek. Dohromady je to třeba už úkol nad lidské síly, nebo na Váš úkor, nebo znamená pro Vás obětovat cosi jiného cenného, co byste jinak nedali. Zkrátka je to přes čáru.
• A pak, ohlédnout se často ani nemůžete – už se vaříte, už je pozdě, řítíte se po vylajnované trati do horoucích pekel. A to ani netušíte, co Vás ještě čeká!
• Váháte říci, či dále odkládáte své: „Ne„

Dopředu jste to vše vědět nemohli, bylo Vám to vše až postupně servírováno. A teď jste v pasti.

Když začnete naznačovat nesouhlas, dozvíte se, co Vám to přelétlo přes nos, vždyť zatím Vám nic nevadilo, tak co tak najednou!? Začnete být zastrašováni Vašimi vlastními předchozími činy a souhlasy.

Máte náhle vážné dilema osobní intergity, pocit, že máte dodržet již slíbené. Mnohdy hodíte flintu do žita s tím, že to „pro tentokrát“ skousnete.

Jenže co bude dál? Vše má přece své důsledky!

Kam to asi povede

Když se podvolíte tomu tlaku, když ustoupíte, podstoupíte své území tomu, kdo tlačí. Uděláte to na úkor svůj, nebo na úkor někoho či něčeho jiného. Prioritu dostane ten, kdo tlačí, místo osoby či činnosti, která Vám byla původně cennější.

Příklad? Třeba jste slibovali synovi, že spolu začnete běhat a místo toho teď do noci smažíte údajně akutní tabulku s čísly, na kterou jste bláhově kývli rozlétanému šéfovi. Vařená žába sedí v práci a syn visí doma na netu.

Čím častěji takto ustupujete, tím více si řežete pod sebou větev, ve vztahu se synem určitě.

Princip vrtěti psem

Všimněte si, že když Vás takto začínají vařit, něco Vám šeptá, abyste zbystřili. Někomu napovídá intuice, jiný se rád drží čísel, faktů. Ať tak, či onak, jsou určité milníky, kdy si jasně uvědomujete, že se řítíte cestou do pekel.

To vědomí je v tom daném okamžiku tak jasné, že překročíte tlak svého vnitřního hesla „Koukej splnit, co jsi slíbil!“ a naznačíte, neřkuli přímo jasně řeknete, že tudy ne. Vařená žába končí. Vznesete argumenty a čekáte na jinou dohodu, vyhlížíte nějakou změnu kurzu. Zkrátka čekáte od partnera v diskusi odpověď.

Jenže ten, kdo tlačí, většinou takový dialog nevítá.

A co se stane? Nastoupí princip vrtění psem, stará dobrá technika odvádění pozornosti od tématu. Termín „vrtěti psem“ pochází z anglického wag the dog a známým se stal díky stejnojmennému filmu z roku 1997, v hlavní roli s Robertem de Niro a Dustinem Hoffmanem.

Čeština má pro „vrtěti psem“ krásný výraz „nechat se utáhnout na vařený nudli“, tedy nechat se lehce oklamat.

V té naší popsané situaci se může dít to, že se řeč náhle stočí jinam. Na jiný úkol, jiné téma a velmi často na osobní koníčky či rodinu – jak jste si (Vy či oni) užili víkend, co plánujete na prázdniny, jak se mají rodiče.  Témata jsou často v duchu přátelství, komunity, porozumění. Implicitně brnkají na strunu: „Jsme přeci dobrý tým, tak si to nebudeme kazit“.

Tato témata odvedou pozornost od Vašeho „ne“ a co víc, posílí dojem, že musíte držet své slovo, vždyť  jste spolu na jedné lodi.

Dotyčný s Vámi povykládá a pak se náhle rychle rozloučí s tím, že utíká za jinými povinnostmi. Vy osiříte a v tom si uvědomíte, že jste nedostali odpověď k tématu, Vaše „ne“ zapadlo, a navíc Vám je teď ještě hloupější další „ne“ vznášet. Vařená žába se vaří i s nudlema.

V duchu se na sebe zlobíte a zvažujete, že se necháte uvařit, zkrátka že rezignujete na nějaké své hranice a „pro tentokrát“ to ještě skousnete. Ale vše má své dopady a důsledky jsou zřejmé – pakliže to uděláte, opět vezmete prostor sobě či nějaké své jiné prioritě ve prospěch onoho „pro tentokrát“.

S každým ústupkem se ten Váš prostor zmenšuje. A s tím klesá hodnota Vašeho času a úsilí v očích druhých. Vždyť Vám to nic neudělá! Vzdáváte se vlastní síly. A pak, jednou, už není kde brát.

Jak vystoupit ze zajetých kolejí

Jak z toho ven? Všimněte si, že někdo tyto problémy vůbec nemá. Své hranice jasně komunikuje a také je drží. Málokdy se mu stane, že by mu je někdo naboural. Drží se svého tématu a z dialogu pro sebe získá informace, které potřebuje.

A pak jsou lidé, kterým se to děje stále dokola. Něco asi ze sebe vyzařují. Bývají to lidé, které si vyberete na ulici, aby Vám poradili cestu. Máte z nich pocit, že jsou ochotní se zastavit a být Vám nápomocni, jsou ochotní své hranice přizpůsobit druhému – zkrátka že Vás neodbudou. Poznáváte se?

Vystoupit ze zajetých kolejí není těžké. Chce to jen zastat se těch svých priorit. Jak?

• Prozkoumejte Jak učinit svůj čas vzácným pro sebe i druhé >>>
• A koukněte na Tobě se to řekne – ale já tu trčím! Jak na pocit marnosti >>>
• A k těmto dvěma tipům ještě dva jednoduché tipy navíc:

Opřete se a vyskočte ven

Když o sobě víte, že se Vám to děje, nejlepší je chytnout se včas za nos.

• Třeba tak, že si sednete a sepíšete si na papír fakta, co vše už víte k tématu a na co byste se chtěli ještě zeptat. Tak uvidíte celek a zjistíte, jak horká už je voda!
  Můžete pak směle vstoupit i do dialogu, při kterém se držíte tohoto papíru, a tím pádem tématu. Tohle už ne, a tohle ano, pakliže … ano, i Vy „ukrajujete“, můžete si říci své podmínky, nastavit své odsud-posud.
  Ty poznámky ve Vaší ruce jsou takové vodítko, čeho se máte držet, tedy vodítko na toho pomyslného psa, hýbat s ním sem a tam už nepůjde tak lehko.
• Anebo tak, že máte nějakého přítele, který se umí na věc podívat svýma očima. Už v momentě, kdy mu líčíte, co se děje, si vlastně dáváte dohromady ten celkový obrázek a to Vám velmi pomáhá zorientovat se, oč tu běží. A v dialogu s přítelem se můžete k tomuto obrazu postavit, zaujmout k němu stanovisko, dát mu nálepku dobrý, či špatný, a hlavně se s tím i popasovat: „A co já teď s tím nadělením?“

Vodítko a přítel Vám pomohou nemávnout nad tím rukou, „pro tentokrát“. Máte se tak o co opřít, můžete z toho hrnce směle vyskočit.

Ať se paralely líbí a pomohou,

PhDr. Martina Dobešová
Kouč, mentor a pohádkář

O útesech

Máte-li i Vy dávná přání a toužíte překonat svůj útes, neváhejte se na mne obrátit. Možná Vás až udiví, co vše spolu dokážeme. Uvidět a dojít dál.
PhDr. Martina Dobešová
Kouč, mentor a pohádkář
martina@etologierizeni.cz
tel. 724 574 443