Autor Martina Dobešová

O autorovi

Pomáhám uchopit podstatu, esenci i zdánlivě složitých, nehnutelných věcí a najít způsob, jak je změnit. Mým darem je osvětlit situaci, ukázat cestu a podpořit, dokud není hotovo. Vidět a dojít dál. Můj příběh si přečtěte zde >>> Sebepoznávací pohádky jsou tady >>>
Jaké heslo Vás zevnitř řídí?

Heslo, co nás zevnitř řídí

Každý máme to své heslo či životní krédo. Některá hlásáme, jiná si neuvědomujeme. Podle svého vnitřního hesla se vědomě či skrytě ve svém životě řídíme. A tak se nám může lehce stát, že se nám stále dokola opakuje nějaká nepříjemná situace. Třeba zas a znovu sedneme na lep, naletíme, koukáme jak tele na vrata, spláčeme nad výdělkem. Jenže...

O radosti (a jak na Jezinky)

Do našeho života se dobývají události. Některé se vkradou. Jiné hřmotně vstoupí. Náhody či synchronicity? Některé pozveme, před jinými zabouchneme dveře. Ano, můžeme se schovávat a tvářit se, že vše je v pořádku. Ale dokud s sebou vláčíme újmu, budou k nám přicházet situace s připomínkou, co je nám třeba. A cože vlastně? Co Vás dosud zraňuje, ačkoli to už bylo?...

Předjímání

Níže je příběh, který mi před rokem věnoval starý přítel James, když jsem ležela v bolestech s rozdrcenou nohou. Když už jsem lámala hůl. Příběh O Jamesovi, který to dal (navzdory předjímání).  P Ř E D J Í M Á N Í Takhle si to nepředstavoval. Narodil se pro rychlost. Jeho vášní byl let krajinou, zvířený prach, svištící lomoz....

O ztrácení a nacházení

Ztráta vždy bolí. Je to něco jiného než se vědomě něčeho vzdát. Když něco ztratíme, je nám to uzmuto. Cítíme to jako vnější nespravedlivý akt. Můžeme se proti tomu bouřit, naříkat a trápit se, ale ty emoce jakoby nikam nevedou. Točíme se v kruhu.  Nakonec nezbude než se s tím smířit. Skloníme hlavu a uznáme porážku. A někdy zůstaneme zlomení....

Zahrada snů (… a jak na můry)

Tu pohádku v sobě dodnes nosím. O Trnkově zahradě schované za zdí. Proháněli se tam sloni a v jezírku spala velryba. Ono může totiž prospět nechat si něco jen pro sebe. Kolikrát jsme toho plní: zážitků, poznání. Chceme se podělit. A tak se dáváme: od nadšeného vyprávění po dobře míněné návrhy. Přetékáme radostí natolik, že si nevšimneme, že ten druhý to třeba vnímá jinak....

Vzpomínky z krabičky

Jistě se Vám to už stalo: něco uvidíte či zaslechnete a jste rázem zpět, v obrazu ze svého života, v tom předešlém dějství. Brouzdáte se travou, co Vám sahá po kolena. Smějete se bublině, co dědovi přistála na nose. Jste přímo tam. Tak se při pohledu na třešně ocitám v koruně aleje Na Vyšince, kolem mě skáče chlupatisko, idylka. A pak se polekám, zda zas nemám potrhané ty...

Jen tak ji nevolej

Běhá si volně sem a tam. Dobře vím, že mě po očku sleduje. Hrávaly jsme spolu často “na schovávanou”: zmizím jí za strom, ať se zapotí. Kdo že tu, koho vede? Ta po pravici na ní stále volá. Niki sem a Niki tam. Jen tak ji nevolej. Zvykne si, že ji oslovuješ jen tak a postupně to přestane vnímat. Až opravdu půjde...

Koňská terapie

V terapii se léta úspěšně používají psi. Vznikl i odborný termín, canisterapie. U nás zatím pomálu rozšířená, zato za oceánem velebená, je terapie pomocí koní. Řekněme equiterapie. Kůň je lovné zvíře. Na rozdíl od psa, dravce, kterého dovedeme jako také-šelma „pochopit“, se kůň jen tak obloudit nedá. Neudělá nám něco po vůli jen tak, za odměnu. Hlídá si to své. Hlídá si...

Pustit to

Vycházíme. Má princezna si usilovně omotává vodítko kolem ručky. Dostane za uši: “Takhle ne, když s Tebou začne smýkat, nebudeš to moct pustit, i kdybys už chtěla. Raději volně drž konec vodítka.” Náš voříšek má deset kilo, ale hovawart už čtyřicet, a kobylka sedm set. A všechny vodím na vodítku. S jejich párou mě mohou snadno povláčet. A co na to paralela? Na konci...

Spojení (nedej se)

Na každé ruce vedu psa, svého Štaflíka a Špagetku. Dorotka se opírá do vodítka. S jejími čtyřiceti kily a patnácti lety jinak ani nemůže. Stabilizuje tím své vratké pohyby. Jdu co nejpomaleji. Jakmile maličko přidám, nechá se táhnout. Potkáváme mladíka, pak slečnu, a nakonec pána v letech. Mají jedno společné: táhne je pes. Přesněji malý pes. Pískle táhne obra. “Jak to děláte?”...